Malé je zde díky velikému

Přál bych si být sluncem, kolem kterého se tato planeta točí. Sluncem, které je jenom zdrojem absolutní fyzikální energie. Možná se mě ptáš proč? Asi proto, že slunce stojí v celé své kráse, nehýbe se, nepřemýšlí, necítí. Necítí bolest, necítí smutek, necítí beznaděj, necítí lásku ani nenávist, prostě nic. Je to jenom veliká hvězda v nekonečném vesmíru kde je nekonečné množství podobných hvězd, hvězda necítí potřebu být milována a milovat. Stojí tam, kde ji postavíš, a po věčnost na nás kouká očima, ze kterých nikdy nevypláče jedinou slzu pro milovaného člověka, kterýma se nikdy neusměje. Necítí potřebu, aby se jí někdo dotýkal něžně, láskyplně, a necítí potřebu někoho se dotýkat. Nikdy se nezamiluje a zklamání ze zrady jí nerozdrtí na prach a popel. Její gravitační proces tvorby absolutní věčné energie pomocí tření atomů, je úplně prázdný, nelítostný, necitelný bez lásky a citu. Nyní, je tvá ubohá lidská otázka pozemský červe božsky zodpovězena a já i nadále toužím být sluncem, kterému nikdo nikdy nijak sobecky zradou podle neublíží, jsi jenom ubohý pozemský červ, jak ty, bys mohl ublížit slunci, nemůžeš se na slunce ani bez tmavých brýlí podívat, protože bys rychle trvale oslepnul, a o tom to je, že malé zde díky velikému je.