Díky utrpení je možné uzdravení

Víra vzniká z utrpení, je to logické, když se trápíme tak silně věříme, že naše trápení jednou skončí, nic jiného nám vlastně ani nezbývá, uniknout do světa drog a iluzí to je jenom zbabělé ubohé řešení našeho trápení. Utrpení zde existovalo už před evolučním vznikem člověka, je jako stín, který je spojen se životem, a nic co je zde živé, nemůže utrpení uniknout. Krátké okamžiky štěstí jsou vystřídány dlouhými obdobími utrpení. Aby mohl život existovat, musí růst, a v tomto životním principu je skryto naše věčné utrpení, to co nemusí růst, to nezná utrpení, proto je zde mnohdy naivní snaha, jakýkoli růst zastavit aby utrpení zmizelo. Růst nelze násilím nebo pomocí inteligence zastavit, to si jenom podřezáváme větev, na které sedíme a potom z větve do špíny a utrpení spadneme. Autority a elita od pradávna se snaží růst zastavit a následkem jsou vždy problémy a krize, každá akce po čase vyvolá reakci s tím nelze nic dělat, a dokud si to autority a elita neuvědomí, do té doby zde budou problémy a krize, stejně tak je i špatné růst podporovat a nutit cokoli k tomu, aby to rychle rostlo. Není zde jenom růst u rostlin a zvířat, je zde i růst v rovině informací a v rovině čistoty, existuje zde nekonečně světů, které chtějí růst a kterým elita a autority v růstu násilně brání, aby zde nebylo utrpení. Utrpení patří k životu, všechny hodnoty zde jsou díky utrpení, tam kde není utrpení, tam nemohou vzniknout žádné skutečné hodnoty! Podívejme se třeba na meditaci, meditace to je veliké duševní utrpení, ale stačí Ježíš Kristus, který bude mnoho let správně meditovat a on duševně pomůže celé lidské nemocné kultuře k tomu, aby se správně změnila k lepšímu. Ježíš Kristus netrpěl na kříži, ale trpěl tím, že silně meditoval a tak se správně změnil a potom mohl ostatním pomoci s tím, aby se taky správně změnili, i ty můžeš meditovat a potom se změnit k lepšímu. Stačí si neustále opakovat mojí meditaci a díky tomuto utrpení přestaneš být sobeckou sviní. Díky bohu se smát sobeckým sviním mohu, tak to je že ten druhý sobecká svině je.

 

Malé je zde díky velikému

Přál bych si být sluncem, kolem kterého se tato planeta točí. Sluncem, které je jenom zdrojem absolutní fyzikální energie. Možná se mě ptáš proč? Asi proto, že slunce stojí v celé své kráse, nehýbe se, nepřemýšlí, necítí. Necítí bolest, necítí smutek, necítí beznaděj, necítí lásku ani nenávist, prostě nic. Je to jenom veliká hvězda v nekonečném vesmíru kde je nekonečné množství podobných hvězd, hvězda necítí potřebu být milována a milovat. Stojí tam, kde ji postavíš, a po věčnost na nás kouká očima, ze kterých nikdy nevypláče jedinou slzu pro milovaného člověka, kterýma se nikdy neusměje. Necítí potřebu, aby se jí někdo dotýkal něžně, láskyplně, a necítí potřebu někoho se dotýkat. Nikdy se nezamiluje a zklamání ze zrady jí nerozdrtí na prach a popel. Její gravitační proces tvorby absolutní věčné energie pomocí tření atomů, je úplně prázdný, nelítostný, necitelný bez lásky a citu. Nyní, je tvá ubohá lidská otázka pozemský červe božsky zodpovězena a já i nadále toužím být sluncem, kterému nikdo nikdy nijak sobecky zradou podle neublíží, jsi jenom ubohý pozemský červ, jak ty, bys mohl ublížit slunci, nemůžeš se na slunce ani bez tmavých brýlí podívat, protože bys rychle trvale oslepnul, a o tom to je, že malé zde díky velikému je.