Moudrost je ve skromnosti

Mnozí si naivně myslí, že na prvním místě je být ve všem vždy jenom prvním a tak se dostat mezi sobeckou elitu, která je; bohatá, mocná, slavná, atd. Z dálky to může skutečně tak i vypadat, ve skutečnosti zde jde jenom o zlatou konzumní klec, ze které není možné již uniknout a ten kdo je ve zlaté konzumní kleci, přijde o charakter a cit, protože se z něj stane veliká sobecká svině která myslí jenom na veliké koryto, které miluje a které ochraňuje před konkurenty.
Pro sobeckou svini jsou peníze a výhody na prvním místě v jeho myšlení a životě, následkem je konzumní společnost, ve které je boj mezi ideologickými mafiemi o peníze a výhody. Podívejte se na ryby v moři, u nich nenajdete myšlenky na to být zde vždy na prvním místě, ale jsou zde myšlenky zásadně jiné, na co myslí vlastně taková průměrná ryba v moři?
Ryba má úkoly a ty se snaží splnit, aby zvládla situace, ve kterých se po celý svůj život nalézá, jsou to jednoduché přirozené úkoly, které rybě zajišťují to, co ryba miluje a potřebuje ke svojí existenci a zachování svého druhu. Vše co je pro rybu luxusem bez kterého se může snadno obejít, to není pro rybu nikdy na prvním místě, luxus nemůže být tedy pro nás na prvním místě.
Být prezidentem nebo řiditelem je luxus, bez kterého se může každý člověk snadno obejít, vlastně bychom mohli zrušit funkci prezidenta a řiditele protože je to luxus bez kterého se můžeme všichni snadno obejít. Tam kde je luxus bez kterého se můžeme snadno obejít, tam je i bída a pláč, protože nadbytek vytváří nedostatek. Na prvním místě by pro nás tedy měla být skromnost spojená s tím, že nebudeme toužit po luxusu ani po tom být v něčem nejlepšími nebo zde mít nějaké výhody.

 

Jak vypadá současný svět z nadhledu

V konzumním světě není už ani jediná kvalitní věc, která by za něco opravdu stála. Myšlení je dezinformacemi otrávené, láska a rodina jsou utopie, děti jsou leda tak cesta k osobnímu bankrotu a v dospělosti si na nás stejně ani nevzpomenou.
Přátelé to samé, otočí se k nám zády, jakmile se ocitnete ve veliké nouzi. Pracovní kariéra jsou jen dočasná iluze, stejně jsme všichni jen ubohé a bezcenné, snadno nahraditelné levné loutky, kterých se každý zbaví v momentě, kdy to bude z jakéhokoli důvodu výhodné.
A jinak budeme otrocky a zadarmo provádět jakékoli rozkazy až do sebezničení. Kdo dělá vědu, bude využit a zneužit mocnými, pokud něco zajímavého náhodou objeví, případně bude jeho objev zamknut do trezoru a pod pohrůžkou smrti mu bude zakázáno se o něm ještě někdy zmínit.
Všechno, co se vyrábí, je konzumní zmetek většinou s uměle zkrácenou životností. Nic nevydrží, nic nebude sloužit dobře, v podstatě za cokoli je škoda utratit korunu.
Jídlo a pití máme většinou nějak otrávené. Společnost je nejprohnilejší v historii, systém je záměrně nastaven tak, aby sobecky na tobě profitoval, parazitismus a bezohlednost, úspěšný je ten, kdo dokáže nejvíc urvat sobecky ostatním pro sebe.
Ti úplně největší zločinci pak globálně vládnou a deklarují víru a zákon prostřednictvím ubohých loutek ve vládě i v parlamentu, které jen poslouchají jejich sobecké rozkazy a v principu slouží co sluhové globální mafie. Volby na tom nemohou vůbec nic změnit, je to jen iluze pro ubohou pracující lůzu, protože ten, koho ve formálních vysokých funkcích skuteční mafiánští světoví vládci nechtějí, ten se do ideologické elity nikdy a nijak nedostane.
Díky bohu se smát sobeckým sviním mohu, tak to je že ten druhý sobecká svině je. V této čisté meditaci lék na nemocný svět je, je jenom na tobě jestli se chceš uzdravit nebo jestli chceš zemřít na otravu ze špinavé konzumní mafiánské svaté ideologie.