Pravda o virech

Virus je pevným bodem, kolem kterého se zde vše točí, dokud neporozumíme tomu, jak viry objektivně fungují, do té doby budeme mnoho chybovat a tím budeme i mít i mnoho problémů. Pro snadné pochopení toho jak viry fungují, je nejlepší použít obyčejné malé klíště, které funguje jako klasický virus a parazituje sobecky na lidech a zvířatech. Virus je tedy obyčejným parazitem, který je existenčně závislý na hostiteli, který mu poskytuje existenční zdroje, pokud virus nenajde rychle a snadno svého hostitele, umírá hlady. Většina virů se úzce specializuje na hostitele, co jim vyhovují, a většinou nedokáže parazitovat na hostitelích, co virům nevyhovují. Často dochází k tomu, že virus zabije svého hostitele a pokud si on rychle nenajde nového hostitele, tak zabije i sebe, mnohý virus má v sobě jiné viry, které na něm parazitují, a on by bez těchto virů okamžitě zemřel. Mnohdy situace může proměnit hostitele ve virus a virus v hostitele, je to jenom otázka toho jaký úkol právě plní živý systém a v jaké je životní situaci. Tam kde jsou výhody, tam je i virus, protože existence virů je existenčně závislá na výhodách, se ztrátou výhod je ohrožená existence virů, virus často napadá systém který je nemocný nebo slabý a tím on odstraňuje ze systému nekvalitní živé systémy, je to krutý boj o existenci ve kterém to slabé, podlehne tomu, co je silné. Každý virus byl evolucí stvořen a výchovou nastaven k tomu, aby plnil svůj životní subjektivní úkol, a je trestán za nesplnění úkolu a odměněn za jeho splnění. Každý člověk je virus, který má za hostitele ekosystém a jiné lidi, čím vyspělejší je tento lidský virus tím větší zde on má; moc, autoritu, bohatství, slávu, výhod, atd. Pokud vyspělý ideologický virus zemře je zde někdy i státní pohřeb a ostatní viry drží smutek, protože přišli o svůj ideologický kult lidského parazita.

 

Politické celebrity v České republice

O tom kdo je zde pravou a kdo je falešnou prezidentskou celebritou rozhoduje objektivně jenom čas, nerozhoduje o tom tedy; internet, televize, rozhlas, tisk, atd. Včera ve spánku umřel bývalý prezident Václav Havel a nejspíše i brzo zemře současný prezident Václav Klaus, protože je mu 70 let. Začnu dávnou minulostí, kdysi zde žili divocí Keltové, jelikož byli odvážní, říkalo se jim Bójové, od toho asi vzniknul název Bohemia, tedy země nebojácných lidí, co se nenechají nikým zotročit. Později zde byla Sámova říše, po ní vznikla Rakouskouherská říše a nakonec zde bylo Československo, které se nedávno bez velikých problémů rozdělilo na Česko a Slovensko. Jako náš první prezident se oficiálně uvádí TGM (1850-1937), TGM je u nás velmi oblíbenou prezidentskou celebritou a jako politickou celebritu jej uznávají všechny současné různorodé politické ideologie. Při anonymním průzkumu politických místních celebrit vyhrál král Karel IV. Jako druhý se umístil TGM a třetí místo zde získal Václav Havel, který včera zemřel. TGM byl nemanželské dítě a jeho biologickým otcem byl Nathan Redlich mocný a bohatý židovský Rakouský podnikatel a politik, díky ekonomické a mocenské podpoře biologického otce se stal on prezidentem naší republiky. Jak se lidově říká jenom matka je jistá otec je vždy nejistý, to že služky lezly svým pánům do postele, a měli s nimi děti, je starý problém, o kterém se napsalo mnoho zajímavých knih a natočilo mnoho filmů, nevěra byla, je, a bude. V čem je vlastně tajemství vzniku kultu osobnosti u prezidentských celebrit? Uspěje to co je největší, protože kolem velikého se zde točí to co je malé, jde zde tedy o rychlý trvalý růst popularity u politické celebrity. Popularita roste díky výhodám, to co je pro nás v něčem výhodné to se pro nás i stává populárním a je jedno jestli jde o politiku, nebo o něco jiného. Je pro tebe výhodné používat nějaký druh věcí a služeb a tím se pro tebe tyto věci a služby stávají časem logicky i populární. Používáme i kult politické celebrity do té doby dokud je jejich kultovní jméno pro nás politicky výhodné a když je zde nové výhodnější kultovní jméno, dojde i k výměně staré politické celebrity za novou politickou celebritu. Každý je zde jenom proto, aby splnil životní úkol, a potom jej nahradí zase někdo, kdo bude plnit ten samý životní úkol, tak jako když doslouží žárovka, tak jí někdo vymění, smrt to je jenom obrazně přepálení vlákna u žárovky, vše zde má svoji předem danou životnost a potom se to rozbije. Čím více jde elektrické energie do žárovky tím více i žárovka svítí a většinou se tím i rychleji opotřebuje a potom už nesvítí.