Megalomanismus voly v Bohy proměňuje

Od počátku naší civilizace je zde problém s jedinci co si zde hrají na Bohy a tak se zde setkáváme s megalomismem, kdy je zde snaha vytvářet veliké projekty, kde se plýtvá velikými existenčními zdroji. Nejsou zde ale jenom veliké hmotné megalomanské projekty, na kterých muselo mnoho let pracovat mnoho otroků, jsou zde i nehmotné duševní megalomanské projekty, které mnoho naivních lidí proměnilo v ubohé otroky pomocí dezinformací a jiné duševní manipulace. To co je velmi veliké nás ohromuje a tak je zde snaha využívat megalomanskou velikost k snadné manipulaci s lidmi co nemají dostatek informací a zkušeností. Každý mocný diktátor využíval megalomanismus k manipulaci s lidmi kdy pomocí megalomanských slibů, kde sliboval veliké zázraky, nebo pomocí hmotných mocných megalomanských systémů. V současnosti, se nejvíce setkáváme s megalomanským byrokratickým centrálním systémem, který se snaží z lidí ubohé voly učinit a pokud se někdo pokusí se tomuto megalomanskému byrokratickému systému nějak postavit, je za svojí drzou opovážlivost systémem potrestán vězením nebo i smrtí. Podívejme se třeba na megalomanské svaté ideologie, které často vedli k velikým válkám, ve kterých se zničilo mnoho hodnot a zahynulo zde mnoho lidí. Megalomanské vyhlazovací koncentrační tábory a megalomanské stavby, zde zahynulo velmi mnoho nevinných civilních lidí, megalomanské atomové bomby, které zabíjejí rychle a snadno veliké množství lidí, atd. Megalomanské ideologické projevy mocných vůdců ke svému lidskému stádu, které jsou plné pokryteckých frází, to je ubohá politická současnost, postavená na tom že je zde mocenská a ekonomická pyramida, kde na vrcholu jsou fanatičtí političtí megalomani a dole jsou otroci a nezaměstnaní.

 

Z blízka vypadá vše jinak než z dálky

Nejvíce z dálky spatřujeme slunce a v noci spatřujeme hvězdy na obloze, pokud bychom ale mohli teoreticky slunce spatřit z blízka, vypadalo by zásadně jinak, než jej dosud známe to je logické. K něčemu je možné se snadno přiblížit a poznat to tak i z blízka a k něčemu je nemožné se přiblížit a poznat to z blízka, protože nám přiblížení není z nějakého důvodu umožněné. Víme jistě zde jenom to, co známe dlouhodobě z blízka a nic nevíme o tom, co je nám mnoho dlouhodobě vzdálené a tak o tom máme logicky i minimum informací. Podívejme se třeba na to, co zde kdysi dávno existovalo a máme o tom nějaké informace, čím více se většinou vzdalujeme do minulosti, tím méně máme i informací o tom, co zde kdysi dávno existovalo. Obrazně bych to přirovnal ke hromádkám s pískem, pokud se hromádky písku k sobě mnoho přiblíží tak se písek promíchá a pokud se hromádky zase vzdálí, jsou si i hromádky trochu podobné. Adaptabilita umožňuje živým systémům překonat problémy, a čím více je inteligence v živém systému tím více je zde i adaptability, problémem u inteligence je ale nenormálnost protože inteligence se neustále často mění. Každý geniální jedinec je brán okolím za nenormálního jedince a je často i násilně vyřazen z lidského stáda aby on nenarušoval myšlení a konání nějakého velikého lidského stáda, které má zde většinou i svého duchovního svatého pastýře. V současnosti začínáme studovat umělou inteligenci, a čím více se seznamujeme s touto velmi složitou problematikou, tím více nám logicky dochází, že existujeme v ubohé konzumní kultuře, která je bez přirozené inteligence, a proto je i v ekonomické a ideologické globální krizi.