Na dokonalý systém se lze spolehnout

Dokonalé je to co bezchybně dlouho funguje, hmyz je důkazem toho, že je možné dokonalost skutečně realizovat, protože hmyz zde bezchybně dlouho funguje. Jak vlastně vzniká dokonalý živý systém? Dokonalý živý systém vzniká díky velikému dlouhodobému existenčnímu konkurenčnímu tlaku, logicky opakem je nedokonalý systém, který je zde díky nedostatku velikého dlouhodobého existenčního konkurenčního tlaku. Zkráceně lze říci že, díky zlu je zde dobro a díky dobru je zde zlo. Na hmyz zde působí dlouho veliký existenční konkurenční tlak a následkem je i dokonalost hmyzu, navíc hmyz zde žije velmi krátce a ve velikém množství, což urychluje logicky evoluční proces zdokonalování. Podívejme se třeba na naše lidské vzory, co zde něco důležitého dokázali a zjistíme, že zde byl vždy veliký a dlouhý tlak na tyto jedince a díky tomu zde došlo k jejich zdokonalení a vyniknutí. Mnozí hledají zázračné metody, pomocí kterých by bylo snadné dosáhnout dokonalosti, vše co zde ale rychle získáme o to i rychle přijdeme, je to jako s hubnutím kdy po rychlém zhubnutí, většinou zase i rychle získáme nazpět svojí velikou hmotnost. V současnosti společnost hledá nový dokonalý řídící automatický systém, který by nahradil nefungující třídní ideologické systémy, založené na ubohých autoritách a kultech. Jediné co může naši civilizaci řídit je umělá inteligence a roboti, ten kdo jako první začne využívat ve velkém umělou inteligenci a roboty získá strategickou mocenskou a ekonomickou výhodu a bude si moci diktovat tvrdé podmínky těm, co nevyužívají dosud roboty a umělou inteligenci. Robotismus nahradí kapitalismus, bude to tak zásadní změna že to bude, jako když se opice proměnila v člověka.

 

Kapitalismus se sesypal jako domeček z karet

Situace je taková, že si lidé dovedou představit spíše konec světa než konec třídní společnosti. Ale měli bychom si uvědomit, že ta krize třídní společnosti je tady už od počátku naší kultury. Už první veliká válka v dávné minulosti byla počátkem krize třídní společnosti. Rostoucí bída a otroctví bylo vždy roznětkou pro nástup krutých diktatur v mnoha zemích a každá veliká válka v naší dlouhé minulosti byla jen důkazem rozkladu třídní společnosti. Proto z ní vyšel vítězně netřídní systém společnosti, který zapustil hluboké kořeny v některých společnostech. Svět se mění, skončilo otrokářství, skončil feudalismus i kapitalismus má už na kahánku, takže ekonomická otázka dneska stojí, co přijde po ekonomicky nemocném Kapitalismu, který již brzo ekonomicky zemře. Logicky by se zdálo, že socialismus. Ale lidé dneska odmítají socialismus, někteří s ním mají špatné zkušenosti. I když za úvahu by stálo se zeptat, zda ten nenáviděný socialismus nebyl lepší než dnešní kapitalismus. Na západě socialismus neznají, mají jen zkreslené informace, které jim dodávala buržoasní média. Proto se ho bojí. Všichni víme, že v bohatých státech tady existoval kapitalismus v relativně přijatelné formě. To bylo v době, kdy mu dýchal na záda socialismus se svou společností bez nezaměstnanosti, se zaručenou slušnou životní úrovní. Tehdy musel kapitalismus dát svým dělníkům krátkodobě i lepší životní podmínky. Když jsme zvonili klíči na Letné, tak jsme měli před sebou tuto ideu kapitalismu šedesátých let. Jenže to byl kapitalismus ohrožovaný existencí socialismu. Musel dát svým dělníkům více než socialismus. Ale s pádem Sovětského svazu se kapitalismus odvázal ze řetězu a dnes nám ukazuje svoji skutečnou krutou tvář. Tak, jako se sesypal socialismus jako domeček z karet, tak se dnes hroutí americká ekonomika. Současná krize je ale něco naprosto jiného. Vlastně bychom vůbec neměli používat slovo krize. Je to počátek konce fungování amerického principu třídní kastovní ekonomiky. Všechno to začalo přesouváním výroby z USA do Číny za levnou pracovní silou. Dnes sklízíme plody této politiky. Kapitalismus vede tento svět do ekonomické záhuby a jen slepí politici si myslí, že je možné ho zachránit. Jako vždy pravdu měl Karel Marx, který říkal, že nic není ve stavu zabránit antagonickému rozkladu tohoto světa pod kuratelou kapitalismu. Kapitalismus žene světovou ekonomiku ke kolapsu. Jeho třídní společnost musí zákonitě končit krachem. Jako otrokářství a feudalismus ani kapitalismus není sociální systém, se kterým by obyčejní lidé mohli být spokojení. Dalo by se říci, že krize postihla i geniální myšlenky, nutné pro prosazení efektivnějšího a spravedlivějšího společenského systému. To by se dalo označit jako poslední vítězství kapitalismu. Podařilo se mu atomizovat společnost na miliony chamtivých jedinců, kteří se nestarají o nic jiného, než jak si užít. Lidé rozpoutali honičku za majetkem, požitky a mocí. Výsledkem je znechucení, apatie, lhostejnost. Realita každodenní práce a úniků člověka stále víc a víc zamotává do sítí, až se stává otrokem. Dnes lidé pracují celý den. Po práci nemají čas ani chuť někam jít. Vázne komunikace mezi lidmi, lidé si už nemají co říci. Lidstvo se stává otrokem konzumu. Supermarkety se stávají chrámy konzumu. Lidé se snaží mít nejnovější a největší televizor, mobil, nové auto. Filmová studia chrlí na trh stále nové a nové krváky a horory. A je ještě možné něco dělat, není to sebedestruktivní program lidstva od samého počátku? Co je vlastně příčinou dnešního stavu světa? Pokud se má vývoj změnit, postupy známe a musí se opakovat. Kapitalismus se nevzdá bez boje. Historie se nás nebude ptát jak polidštit kapitalismus. Víme, že to není možné. My se musíme ptát historie jak zničit kapitalismus. Konzumní způsob života je účinným nástrojem kontroly obyvatel vyspělých států, a tím i států samotných. Konzum geniálním způsobem odstraňuje výrobní přebytky vytvořením ohromné poptávky po snadno dostupném luxusu za cenu dlouhodobého závazku k poskytovateli dluhu. A právě dobrovolný vstup do dlouhodobého dluhového závazku je materiální podstatou moci nad obyvateli dnešních vyspělých států. Pro kontrolu lidské mysli není třeba politické propagandy, stačí reklama na zboží. Člověku, jakožto tvorovi lenivému a pohodlnému, stačí ukázat možnost luxusu a sám udělá vše pro to, aby ho dosáhl. Nejen, že se sám zaváže vydělávat peníze do stáří, ale mnohdy pro své aktuální pohodlí a rozmary dluhem zatíží i své potomky. Konzumní způsob života však nemá vliv jen na dluhovou kontrolu společnosti. Výrobou zboží s nízkou trvanlivostí došlo k vytvoření soustavné poptávky, a tím i k vytvoření obrovských trhů, čímž zmizel původní hlavní význam málo rozvinutých zemí jakožto odbytišť. Ale ani zvýšený konzum nemůže zachránit třídní společnost. Je to jen oddálení jejího konce, který bude o to tvrdší.