Optimálně řízená ekonomika je základem společnosti

Optimálně řízená ekonomika je základem společnosti, na počátku zde byl pohyb a tím vznikalo mnoho problémů živým systémům a tak začala vznikat inteligence a citlivé smysly, napojené na inteligentní, řídící sytém, který byl zprvu biologickým centrálním nervovým systémem a potom začal vznikat technickou evolucí elektronický řídicí systém, s umělou inteligencí, který využívali roboti, nebo jiné složité technické systémy. S narůstající složitostí se stávalo řízení problémem, protože, jej řídicí systémy správně nezvládali, tak začalo období optimalizace systémů v nás a okolo nás, mnohdy se optimalizace prosazovala pomocí násilí a likvidovalo se vše, co se postavilo optimalizaci do cesty. Představme si optimalizaci jako řízení automobilu, jsou řidiči, kteří jedou optimálně a řidiči co optimálně nejedou a mnohdy to cestující poznají a říkají to řidiči a on se zlepší nebo se nezlepší. Problém je s řidiči, co se nezlepší, zde je třeba řidiče nahradit novým řidičem, co bude řídit optimálně. Tím špatným řidičem, který se musí rychle nahradit, může být; program, databáze, řiditel, prezident, profesor, král, šlechtic, papež, císař, celebrita, vědec, atd. Jakmile plevel zapustí hluboké kořeny, je obtížné jej zlikvidovat, protože jej musíme vytrhnout i s kořeny a to není jednoduché. Proto musí být optimální systém postaven tak aby zde nebylo možné zapustit ekonomické kořeny, protože zde bude neustálé ekonomické přesazování z místa na místo a tím zde i bude snadné nahrazování špatných řidičů za dobré řidiče. Prostě se ráno probudíte a bude vám řečeno, co kde budete konat tento den, vše bude řídit jenom globální umělá inteligence a každý zde bude jenom figurkou na šachovnici, dneska budete dělat vrátného a zítra budete dělat vedoucího. Život je soutěž a boj o to co milujeme a potřebujeme, jakmile má zde někdo výhody, vytváří on druhým nevýhody a následkem je to že se systém dostane do krize. Jde o to, aby ten kdo je kvalitní postupoval nahoru a ten kdo se ve své kvalitě zhoršil, postupoval dolů, žádná definitivní smlouva na mnoho let zde nebude, nikdo nebude vědět, co a kde on bude konat druhý den! Vše je o tlaku na systém, jenom pod tlakem se systémy zdokonalují, jakmile zmizí tlak na systémy, je zde degenerace a následuje ekonomická krize. Mnoho jedinců skončí velmi rychle a nečekaně na okraji společnosti a budou muset násilně opustit civilizaci, protože zde pro ně nebude již žádná práce, nároky na jedince se budou neustále zvyšovat a bude zde pro každého jenom náročná profesionální práce a tvrdý spánek, nikdo nebude brát drogy a nikdo zde nebude parazitovat na druhých nebo na systému.

 

Umělá inteligence nahradí ideologie a elitu

Sociální společnost prakticky působí jako dojná kráva nenasytných politiků. Na mléku a strdí národa se s láskou sobě vlastní pasou jak pravicoví tak i levicoví politici. Ty takzvané demokratické síly vytvářejí ve společnosti svou vlastní podobu virtuální reality, ve které jsou činy té či oné politické garnitury pokládány za zákonem nepostižitelné. Demokracie vůbec není nikde na světě demokracií. Je to pouze podivný vztah nevyváženosti jednotlivých poměrů sil. Na jedné straně stojí politické strany válčící naoko mezi sebou a na druhé straně jsou vlivné obchodní skupiny mající faktickou moc a sílu ve státě. S postupem času se začínaly propojovat politické a obchodní světy až se najednou asimilovaly, aby vytvořily prokorupční a prospěchářské prostředí. V této atmosféře funguje globální demokracie. Je to taková zvláštní, hybridní podoba nemající se svým slovním základem již nic společného, protože lid nikde nevládne, ale vládne jenom globální elita. Na jedné straně stojí politici lačnící po přerozdělování národního bohatství a na druhé mocné firmy a obchodní společnosti lačnící po moci rozhodovat o dění ve společnosti tak, aby dosáhly co nejvíce úspěchu pro sebe samotné. Politika je velmi nemocnou, podlehla tlaku bohatých kádrů dalších významných hráčů na společensko mocenském poli. Opozice, ta slavná levice se najednou přestává chovat jako opoziční síla mající za úkol bojovat proti vrtochům vládnoucích stran. Jejich touha po podílení se na dojení státních struků ohlušila základní element demokratického světa. Levice rozkládána vnitřními boji o moc na slunci vytváří iluzi ve vládních kruzích o jejich neporazitelnosti a neomezenosti. Proto také je zahájena cesta ke globální asociální společnosti uplatňující právo silnějšího, popírající základní princip solidarity silnějších se slabšími. Najednou tu máme nepochopitelnou situaci plnou zvláštních paradoxů. Vláda začne popírat lásku a vyzdvihuje bohatství nad to nejcennější. A co dělá opozice? Plká a nemá se k žádným krokům. Bojí se, protože kdyby zasáhla, tak by přišla o část svých statků. Kdesi v pozadí číhají oni hybatelé politického nebe a nedovolují politickým loutkám chovat se tak, jak by bylo záhodno. Hra na boj s korupcí se stává pouze jakýmsi rituálním tancem podobajícím se tanečkům novozélandských Maurů. Čím více bude politik vyplazovat jazyk a cenit zuby, tím více bude ukazovat jak nechutným je hercem a s korupcí souhlasí. V demokratické společnosti nelze volat po právu a sám toto právo nevidět u svých vládních činitelů. Je až komické vidět opoziční politiky volat po dodržování boje proti korupci a přitom přeci všichni vědí, že ten a ten se také na korupci podílel. Podivné kroky politiků nám ukazují v plné nahotě pravdu mých slov. Stačí se podívat na zločiny páchané za minulé globální vlády. Současný vládní kabinet překypuje zvláštními lidmi. Poslední volební klání bylo plné řečí o tom, jak krásné změny se chystají. Parazité měli být vyobcováni a všichni měli být nahrazeni novými neokoukanými tvářemi. Nakonec došlo opět k prosazení obchodních zájmů a náhrada starých obnošených profilů se nekonala. Žádná změna se nekoná, a demokracie je przněna, dochází zániku sociálního smíru, uměle je zaváděn asociální pohled na svět. Demokracie pláče, je beznadějná. Občan je opět někde v pozadí. Je krmen virtuální realitou vytvářenou médii. Skuteční hybatelé moci přebírají otěže. Velké konglomeráty mezinárodních charakterů přebírají moc ve státě a politici jsou pouhými pěšáky zavádějícími názory průmyslových magnátů do praktického života. Realita neotřesitelné vládní strany se stává čím dál větší realitou. Vše se vymyká z rukou. Vláda je čím dál více ovlivňována globálními obchodními zájmy a staví se proti vlastnímu lidu. Opozice opět mlčí. Na svět vychází jedna aféra za druhou. Vládní ale i opoziční strana na politice ukazuje, jací politici jsou. Země přestává být zemí pro slušné lidi. Stává se z ní jedna obrovská nadnárodní firma sloužící k obohacování globální elity. Zavádí se nový charakter globální společnosti využívající 99,99 % obyvatel pro potřeby 0,01 % nejbohatších. Opět politici mlčí, neboť jsou udržování při své politickém životě právě pomocí moci a majetku mocných. Politici nemyslí nic vážně. Společnost se dostává do patu. Občané pociťují, že skutečná podoba demokracie je taková, že vlastně ani neexistuje. Zlovůle elitní skupiny lidí je nadřazena solidárnosti a potřebám větších mas obyvatel. Je nějaká cesta z tohoto marasmu? Moc ve státě by teoreticky měla patřit lidem, ale ve skutečnosti patří průmyslovým gigantům a jejich magnátům. Mafiánští bossové nabírají na moci a lid se dostává do strnulého stavu. Plný šoku pozoruje co se to kolem něj děje. Prospěcháři pomaličku nabírají posledních sil, aby se podíleli na odebírání přebytečných peněz toulajících se v nepřehledném státním rozpočtu. Je nějaká šance na příchod demokracie? Upřímně nevím, ale pokud s tímto stavem lidé nebudou nic dělat tak bude docházet ke stále větší recidivě společnosti, ze které se nemusí tento svět probudit. V nastalé agónii a apatii může snadno podlehnout podnikatelsko – politickým zájmům pánům poslancům a ministrům. Nejhorší na tom všem je ten fakt, že této demagogické apatii podléhají média a ráda se podílejí na politickém dokreslení virtuálního stavu společnosti. Mezitím se v reálnu provádějí další levárny přikryté virtuálním světem médií a politických lží. Kam jsme se to jako globální společnost za posledních několik desítek let dostali? Ne, toto není demokracie, toto je vláda obchodníků a mafiánů nad politiky a jejich stranami. Všude po celé planetě Zemi jsou lidé rozzlobeni, znechuceni a zklamáni politickými a náboženskými systémy, v nichž žijí, protože despotičtí diktátoři se stále vyskytují a tak zvané demokracie jsou nepopiratelně a zjevně nedemokratické. Politici stále upřednostňují mocné. Polické strany jsou nejen plné oportunistů, ale jejich role v dnešním vysoce ztechnizovaném světě je překonaná. Země a lidé jsou unaveni bezcharakterními politiky a hrabivými a bezcitnými byznysmeny a nekonečnými ekonomickými válkami, které sobecky provokují. Všude hledají lidé nové přístupy k řízení svých společností, které by byly otevřenější a spravedlivější a které by jim a jejich dětem dávaly naději na lepší a bezpečnější budoucnost. Hledají a nenalézají je. Mezi těmito pionýry nové doby panuje všeobecný souhlas, že ze všech těchto nových přístupů nejslibnější cestou k lepší budoucnosti je globální umělá inteligence, která bude světu absolutně vládnout a odebere všem lidem výhody a bohatství. A zazvonil zvonec a projevu je konec.