Globální krizi odstraní globální kastrace

Existuje malá skupinka extrémně bohatých jedinců s mimořádnou mocí. Ta skupinka je uzavřená, globální, navzájem propojená, nad jednotlivými státy a jejich zákony, vnitřně kooperující a sledující své zájmy. Na každého elitního globálního parazita z nich připadá asi milion ubožáků, co pracuje za malou mzdu.
Tito parazité žijí v uzavřeném mocenském světě. Ačkoliv v rámci svých obchodních a mocenských aktivit hojně cestují a podstatnou část svého života tráví na cestách, nikdy nepoznají prohlídky na letištích, protože nikdy nelétají linkovými spoji. První třída linkových spojů by pro ně byla naprosto neúnosná.
Tito elitní parazité cestují jenom letadly, které mají zařízené podle vlastních požadavků. Elity se hojně mezi sebou setkávají. Mnoho z nich navzájem velmi dobře zná a udržuje přátelské vztahy.
Bydlí ve stejných hotelích a mnohokrát do roka navštěvují stejné akce. Co existuje lidské společenství, existovaly i elity. Ale struktura elit a také jejich moc a bohatství se mění.
Dříve často stačilo narodit se bohatým rodičům, aby byl člověk nadále zařazen mezi elity. To už dnes není většinou pravda. I když mezi elitami jsou stále lidé, kteří své bohatství zdědili, většinu z nich dnes tvoří jedinci, kteří se ke svému bohatství dopracovali, vrcholoví manažeři a majitelé nadnárodních firem, vojenští generálové, mediální magnáti, manažeři fondů a samozřejmě mezinárodní bankéři, kteří tvoří jakousi elitu mezi elitami.
Dříve bývaly elity ohraničeny státy, ve kterých žily. Vlivem technického pokroku a z toho plynoucí globalizace to už dnes není pravda. Elity žijí v globálním světě, kde nejsou hranice, jejich aktivity pravidelně překračují hranice domovských států.
To, co vidíme, je důsledek globalizace, která je zase důsledkem technického pokroku. Prostě technologie dnes umožňuje zkrátit vzdálenosti. A v obchodním světě a ve světě peněz toto samozřejmě bylo okamžitě využito do důsledků. Jsou to, kromě snahy po maximalizaci zisků, zcela přirozené důvody.
Tak, jako nám pomáhá internet, tak také pomáhá i elitám, které jej zneužívají mnohem intenzivněji. Jinými slovy globalizace se všemi svými negativními dopady je přirozeným trendem, následkem technického pokroku, nikoliv tajným spiknutím elit. Problém je v něčem jiném.
Totiž v tom, že technologie a globalizace umožnily elitám vykašlat se na domovské státy, ztrácejí národní státy svůj význam. Co na tom, že některý parlament nebo vláda zavede ochranářská opatření, nebo udělá cokoliv pro své občany?
Elity pohrozí, že přesunou svou obchodní aktivitu jinam a klidně, bez mrknutí oka to i udělají. Státy často ve snaze nalákat investory a zahraniční investice poskytují nadnárodním korporacím nesmyslné výhody a soutěží mezi sebou o přízeň nadnárodních elit. Jinými slovy národní státy jsou čím dál více rukojmím elit.
Nemají už nad nimi žádnou moc. A úměrně s tím, jak se elitám daří produkovat stále více a stále levněji vlivem možnosti přesunout výrobu kamkoliv na planetě, kde mají podmínky levnější, požadavky na bezpečí a sociální zaopatření lidí v továrnách menší, daně menší, jsou i stále bohatší. Už dříve pro ně nebyl žádný problém koupit si politiky jakéhokoliv státu, teď, s rostoucím bohatstvím, je to pro ně ještě snazší.
Jednotlivci disponují částkami, které jsou často větší než HDP příslušných států. Vyčlenit z toho pár drobných je maličkost.
A politikové, jejichž plat se počítá v malých číslech, byť mnohonásobně větších, než plat jejich občanů, na to přirozeně slyší. Takže formou, hrozeb a odměn se elitám daří manipulovat s politiky a ovlivňovat zákony kterýchkoliv států.
Zákony se schvalují a ruší ne pro dobro obyvatel, ale tak, aby vyhovovaly nadnárodním elitám. Nadnárodní elity jsou schopny přivést libovolný stát světa do blahobytu nebo naopak jej srazit na kolena a uvrhnout jeho obyvatele do nikdy nekončící bídy. Vždycky to tak bylo, jinak by vládla anarchie a chaos.
Je to vlastně logické řešení, které umožnilo lidem přežít. To, co se vlivem technologie a pokroku mění, je velikost ekonomické pyramidy. Dříve existovaly miliony malých pyramid, malých diktátorů, malých států.
Když se některý diktátor zbláznil a začal pracující lůzu ekonomicky trápit, stačilo se přesunout se do jiného města, nebo jiného státu, bylo tehdy možno někam jinam jít, kde se lidem lépe žilo. Teď to vypadá, že vzniká jenom globální pyramida. Díky pokroku, kterého jsme dosáhli.
Na jejím vrcholu se etablovala skupinka lidí tak mocných, že v porovnání s jejich mocí jsou prezidenti a řiditelé jen legrační ubohé figurky. Ta skupinka je nekontrolovaná a nekontrolovatelná.
Je nad státy a nad jejími zákony. Je nevolená. Lidé patřící do této skupiny mají o sobě nesmírně vysoké mínění. Vnímají své postavení jako zasloužený výsledek svých mimořádných schopností a někdy i mají pravdu.
Ovšem jen odbornost a obchodní zdatnost nestačí. Ti lidé musí být bezohlední, bezcitní, musí být profesionální parazité. Máme věřit tomu, že budou pracovat pro naše dobro?
Že budou přihlížet k našim zájmům a ochraňovat naše práva? Proč by to parazité dělali? Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Jak zajistíme, že tito elitní parazité nebudou svou moc zneužívat?
Aspoň teď víme, proč je nástup Nového světového pořádku tak nebezpečný. A ještě kvůli něčemu.
Má totiž tendenci se udržet velmi dlouho. Jednak odpovídá přirozenému rozdělení světa podle obrazu pyramidy, jednak technologie je dnes na takovém stupni, že elity dokážou s nevelkým úsilím přesně vědět, co si kdo myslí v nižších stupních pyramidy a rychle eliminovat potenciální vůdce nepokojů.
Plus efektivita práce dosáhla takového stupně, že se relativně všichni máme dobře a každý máme co ztratit. Dokud budou lidé mít co ztratit, nikdy nebudou riskovat.
Takže jak z toho ven? Po celou historickou dobu, možná už od konce mladší doby kamenné, byly na světě jenom tři druhy lidí.
Ti nahoře, ti uprostřed a ti dole. Někdy se ti dole a uprostřed naštvali, udělali revoluci a zlikvidovali nenáviděné vládce. Okamžitě se bohužel automaticky ustanovila skupinka nových elit a jelo se dál stejným způsobem.
Třeba se to i přejmenovalo, ale podstatné je, že pro ty uprostřed a pro ty dole život lepší nebyl. Takže postřílet elity by nám nepomohlo. Je to v systému, navíc hierarchii máme v genech, a naše věda a technologická vyspělost tohoto otroctví jenom násobí.
Dalo by se zříci technologie, která z nás dělá otroky. Zapomenout na; internet, letadla, digitální signály, mobilní telefony, video konference apod. To je samozřejmě nesmysl, nikdo to neudělá.
Dalo by se znárodnit majetek, odebrat ho jednotlivcům a firmám a převést pod vládu státu. To už tady bylo také. Pokus o vybudování socialistického světového řádu selhal.
Všichni měli stejně bez ohledu na schopnosti a stejně se etablovala skupinka, která měla moc a podstatně více majetku. Zatím je pro nás důležité uvědomit si, před čím stojíme, pojmenovat problém a hledat lék.
Nemoc se jmenuje sex, u zvířat se provádí kastrace, aby nebylo zvíře agresivní a bylo možné s ním spolupracovat, pokud to funguje u zvířat, funguje to logicky i u lidí, jde o to vykastrovat jedince, co mají v sobě velikou sexuální energii už v dětství, aby neubližovali těm, co v sobě nemají silnou sexuální energii. Od deseti let bude chodit každý člověk na světě každý rok v den svých narozenin na sexuální testy a to i ženy, a pokud bude jeho sexuální energie nad průměrem, dojde automaticky ke kastraci, takto klesne kriminalita a lidi se budou li lépe k sobě chovat, malá skupina kvalitních lidí se vyčlení na rozmnožování a tito jedinci budou žít daleko od společnosti.