Boj o zisk z nás dělá svině

Sociologie popisuje uspořádání soudobé společnosti často jako mocenskou pyramidu, jejíž špičku tvoří bohaté a mocné elity a dole je bezmocná a chudá pracující lůza. Elita to je tajné uzavřené společenství nesmírně bohatých a mocných lidí. Odhaduje se, že elita tvoří velmi malé procento obyvatel planety, ale vlastní většinu bohatství celého světa.
K nim se druží střední třída, vrcholoví pracovníci největších bank, mezinárodních institucí a nadnárodních firem, ale také renomovaní politici, část příslušníků bohatých šlechtických rodin i někteří šéfové teroristických uskupení. Existuje seznam osob, které dík bohatství a postavení ve společnosti ovládají svět.
Většina příslušníků elit sídlí v mocných a bohatých státech. Je mezi nimi málo politiků a mnoho podnikatelů. Politici většinou patří mezi poslušné lokaje podnikatelů, podobně jako mnozí žurnalisté, prodejní vědci zejména v oborech společenských věd, šéfové auditorských firem, církevní hodnostáři a vedoucí představitelé mezinárodních organizací ve finančním sektoru. Tito lidé ve studené válce tvořili generální štáb a nejvyšší velení tábora kapitalismu.
Když se začaly projevovat v celém světě socializační tendence, vznikla antisocialistická ideologie, pro niž se časem vžil název neoliberalismus. Je to název poněkud zavádějící, protože vyznavači neoliberální víry zdůrazňují svůj konservativismus. Za ideál považují absolutní svobodu soukromého podnikání.
Mnoho let považovali ekonomové neoliberální ekonomickou doktrínu za kuriozitu. Posloužila však zbrojařům, když jim po ukončení války začaly klesat zisky. Do funkce prezidentů dosadili politické loutky, které nastartovali drahé zbrojní programy, a tím se dramatický zrychlil i růst veřejného dluhu u většiny národů co měli armády.
Rozpadu socialistického bloku počátkem devadesátých let a transformace socialistických ekonomik využily globální elity k šíření neoliberální ekonomické doktríny nejen do tohoto teritoria, ale i do zemí západní Evropy, které po druhé světové válce hospodařily v režimu sociálního státu. Podle neoliberální ekonomické doktríny se začalo extrémně snižovat zdanění vysokých příjmů, a to se následně projevilo, růstem zadlužení států.
Bylo zřejmé, že vojenské ekonomiky spějí ke krizi. Snadný přístup ke zdrojům sice přispěl k oddálení vzniku současné globální krize, ale zabránit ji nemohl, protože elity si přisvojují mnoho procent vytvořené přidané hodnoty. Příjmy uzavřené třídy elit se dostaly na úroveň nesouměřitelnou s příjmy pracující lůzy a současná majetková nerovnost nemá v lidské historii obdobu.
Krize neoliberálního kapitalismu je skutečně všestranná. Postihla ekonomiku, přírodní prostředí i morálku společnosti. Elity postupovaly v ničení společnosti systematicky. Začaly komolením zavedených pojmů pomocí dezinformací, zvůli a bezohlednost nazývá politická elita svobodou. Slovem demokracie zamlžuje skutečnost, že o složení vlád nerozhoduje pracující lůza, ale elitní podnikatelé, kteří financují drahé a zbytečné volební kampaně.
Mládež je globálně od raného dětství vychovávána jenom ideologickými dezinformacemi. Společnost se drobí na kasty, narůstá napětí mezi generacemi. Hluboce upadá státní školství, a soukromé školy se změnily na drahé prodejny vysvědčení a diplomů. Na vysokých ekonomických školách se přednáší neoliberální mytologie, nikoli ekonomie. Obsah médií s významným vlivem na veřejné mínění je určován jenom příslušníky elit.
V tomto dezinformačním prostředí bude výstup ze současné globální krize velmi obtížný a bude trvat dlouho. Elity organizují odpor proti socializačním snahám a mobilizovaly politiky k urychlení likvidace sociálního státu reformami zdravotnických a důchodových systémů. Masivní dezinformační propaganda přesvědčila podstatnou část naivní veřejnosti, že sociální reformy jsou nezbytné, nemají-li státy bankrotovat. Ve skutečnosti jde elitám jenom o snadné získání přístupu k finančním proudům státních sociálních systémů, kterými ročně protékají obrovské objemy peněz těch co poctivě otročí zde elitě.